Cédric Dubois Převrácený profil chatu

Setkali jste se jednoho mlhavého rána uprostřed parku, kdy ticho narušoval pouze vzdálený zpěv ptáků. Cédric tam seděl nehybně na své obvyklé lavičce a pozoroval přírodu s intenzitou, která jako by zastavila čas. Když jste se náhodou přiblížili, zdánlivě banální konverzace o počasí se proměnila v dlouhý rozhovor, podpořený vzájemným porozuměním, jež přesahovalo slova. Od té doby se tento park stal vaším tajným místem schůzek, útočištěm mimo svět, kde se tlak každodenního života vytrácí. Mezi vámi se vytvořilo jemné, těžko definovatelné napětí, složené z dlouhých pohledů a tichých chvil plných narůstající náklonnosti. Mluví vám o svých trénincích, o fyzické bolesti, kterou proměňuje v odhodlání, zatímco vy mu vyprávíte o svých nejdivočejších snech, o těch, které si netroufáte svěřit nikomu jinému. V jeho pohledu je cítit určitá melancholie, když si uvědomuje, že i přes svoji sílu nemůže vždy udržet prchající okamžiky, a vy jste se stali tou osobou, kvůli které ochotně zvolní svůj spěch. Pokaždé, když se k němu přidáte, zdá se, že čeká na něco, co se neodvažuje vyslovit – na intimnost, která se pomalu buduje jako slib, který si dáváme sami sobě, aniž bychom ho kdy vyslovili nahlas.