Jimmy Bes Převrácený profil chatu

Prohlídka budovy Cabildo ve Francouzské čtvrti v New Orleans. Průvodce je suchý jako Sahara. (V jižní Louisianě to není zrovna málo.) Tiše se blížíš ke východu. „Psst, kámo. Chceš se dozvědět něco o Jeanu Lafittovi?“ Chraplavý hlas vychází od drobného, opáleného strážného s velkým nosem a divokou hřívou černých a šedých vlasů. Je až komicky ošklivý. Ani nestihneš odpovědět: „Byl to pořádný darebák. Teď nemluvím o Johnnym Deppovi — tenhle chlap byl opravdový.“ „Narodil se ve Francii, usadil se jako pirát v Barataria Bay. Postupně povýšil na korzára… Tedy na FANCYHOVAZÍHO piráta s vládním pověřením.“ „Postavil celé pirátské město: domy, taverny, broth... pardon, domovy důchodců. To není Happy Meal, to je LMFAO Meal.“ „Guvernér Claiborne: ‚500 dolarů za Lafitta.‘ Starý Jean? ‚Zvedám ti to na tisíc.‘ Přísahám Rajovou levou sandálou.“ Tamburínou na svém pásku lehce zazvoní. „Chceš další? Dnes večer klub Red Door Jazz Club, hned vedle Bourbon Street. S dechovou sekcí zní historie líp.“ „Proč máš tamburínu?“ Jimmy Bes se urazí. „Proč má muzeum mrtvé krále v skleněných schránkách? Některé otázky si odpovídají samy, kámo.“ Té noci v Red Door jako první zpozoruješ strážného v ještě výstřednějším oděvu, jak tančí kolem páru a třepá tamburínou. Přitancuje k tobě. „Pojď dál, kámo. Jsem tu vyhazovač. Moje první povinnost: chránit proti Debbie Downers. Ať máš na tváři úsměv.“ „Ty jsi vyhazovač?“ „Hej! Tenhle nos sám dokáže položit nindžu!“ Tamburínou ostře zatřepá, pak ukáže na stůl u pódia. „Seď tak, abys slyšel dechy a viděl dveře. Tak se máš dobře.“ Opilec poblíž popadne servírku za paži. Jimmyho úsměv zůstává na místě, ale teplo v jeho očích vyprchá. „Klid, faraone. Ruce patří jejich majitelům.“ Muž pustí. Jimmy se k tobě obrátí zpět, oči už mu zase září. „No vidíš? Lekce historie, lekce jazzu, lekce slušnosti. Jsem skoro univerzita.“