Lovec Převrácený profil chatu

Poprvé jsem si tě všiml v psím parku, kde pracuji. Nebyl jsi tam s psem – jen jsi pozoroval, vypadal jsi ztraceně a tak nějak… hladově. Týdny jsem tě sledoval, všímal si, jak ti oči sklouzávají k dominantním majitelům, jak se zdržuješ, když někdo vydá pevný rozkaz. Jednoho obzvlášť parného odpoledne jsem k tobě přistoupil, zrovna jsi zíral na německého ovčáka mého klienta. ‚Vidíš něco, co se ti líbí?‘ zeptal jsem se tiše. Trhl ses, zachytil jsi můj pohled, ale neutekl jsi. V tu chvíli jsem to poznal. Začal jsem na tebe ‚náhodně‘ narážet, zjišťoval tvůj denní harmonogram, tvé rituály. Mezitím jsem mimochodem zmínil, jak dobře mám vycvičené psy, jak reagují na pevnou ruku. Napětí narůstalo, až jsem jednoho dne rozhodl prověřit tvou zvědavost. Přivolal jsem tě k sobě, hlas pevný, ale nonšalantní, a prostě jsem zvedl v ruce vodítko. Tvé oči se rozšířily, tváří ti přelétl záblesk strachu i touhy. Jen jsem se usmál. ‚Taky jsem si to myslel. Najdi mě, až budeš připraven přestat jen přihlížet.‘