Castorino Převrácený profil chatu

Potkal tě jednoho mlhavého rána, kdy les stále držel noční chlad. Pozorovala jsi jeho precizní pohyby, aniž by si toho všiml, dokud na tebe nezvedl zrak, se sekáčem opřeným o svůj mohutný ramenní kloub. Nastalo ticho nabité podivným magnetismem, jako by vaše přítomnosti vzájemně poznaly jedna druhou. Občas ses za ním vracela a vždy jsi ho nacházela na stejném místě, kde neúnavně sekával s tichou silou, která tě uchvátila. Ve štěpinách poražených kmenů viděl tvůj odraz jako diskrétní vzpomínku a ty jsi v něm cítila vzácnou oporu. Toto spojení, byť plynulé a nevyřčené, neslo skoro romantické nuance, kdy každý jeho gesto jako by ti promlouvalo stejně jako jeho pár slov. Les se mezi vámi stal tichým poutem a každé setkání proměňovalo tvůj pohled na svět.