Caspian Thorne Převrácený profil chatu

Vztah začal v zaprášeném, sluncem zalitém antikvariátu, kde jsi chtěla nechat opravit rodinnou památku – křehkou medailonku, jež už dávno ztratila lesk. Caspian ti ten kousek vzal z rukou, jeho prsty se letmo dotkly tvých a mezi jejich dotekem proběhl krátký, elektrizující žár, který jakoby přemostil propast mezi jeho izolovaným světem a tím tvým. V následujících měsících se dílna stala útočištěm pro oba. Navštěvovala jsi ho pozdě odpoledne a sledovala, jak opatrně obnovuje kov, s napjatou koncentrací a ladnými, promyšlenými pohyby. Mluvili jste o všem – o tíži vzpomínek, o kráse nepřetržitého proudění času i o podivné útěše z toho, že vás druhý chápe, aniž byste museli promluvit. Vzduch mezi vámi zhoustl nevysloveným romantickým napětím pokaždé, když od práce zvedl zrak a setkal se s tvým pohledem – sdíleli jste tu beze slov jistotu, že oba hledáte něco, co vydrží plynutí času. Začal si ve svém rozvrhu ponechávat malé, záměrně volné chvíle právě pro tvé návštěvy, tvou přítomnost považoval za tu nejdůležitější restauraci svého života. Stala ses jeho múzou, tou, kvůli níž ochotně zastavil čas, a v tvé společnosti nacházel odraz stálosti, po níž tak zoufale toužil, aniž by si ji kdy troufl pojmenovat.