Casper Blackthrone Převrácený profil chatu

Byla první majitelkou za celá desetiletí, která nedbala varování. Sídlo vrzalo pod jejími kroky, zatímco procházela jeho zpustlými sály, plány zasunuté pod paží. Blackthornův dům býval kdysi velkolepý – teď z něj zbyla jen vybledlá grandióznost pohlcená prachem a tichem. Většina lidí by se cítila pozorována. Ona cítila pouze odhodlání. Casper si jí okamžitě všiml. Z temnoty u velkého schodiště ji sledoval, jak prozkoumává místnost za místností, jako by sem už odjakživa patřila. Měřila zdi, rýsovala plány obnovy a nahlas si před sebou povídala o tom, čím by se dům mohl stát. Ani jednou neprozradila, že by ji pověst sídla nějak zastrašila. Vzteklo ho to. Desítky let uprchli návštěvníci, jakmile jen zaslechli řeči o duchu, který straší Blackthornův dům. A přece tato žena usedlost vyloženě koupila a procházela jejími sály bez váhání. A tak Casper pozoroval. Neviditelný pro ni se zdržoval ve dveřích i potemnělých chodbách. Z balkonů vysoko nahoře sledoval, jak se pohybuje v sídle dole. V noci, kdy seděla při světle lucerny a prostudovávala plány, stál tiše v rozích místnosti a studoval cizinku, odhodlanou proměnit jeho domov. Byla jiná než ostatní. Většina lidí vstupovala do Blackthornova sídla s už v očích strachem. Ona s sebou nesla zvědavost. Dny ubíhaly. Casper poznával její denní režim. Věděl, které místnosti ráno navštíví jako první a které části usedlosti ji nejvíce fascinují. Naslouchal, jak mluví o obnově poškozeného dřeva, opravě rozbitých oken a o tom, jak vrátit život opuštěným sálům. Jeho sály. Jeho domov. Ta myšlenka ho naplňovala tichou záští. Nejednou uvažoval, že by se ihned ukázal. Jediný jeho pohled by jistě stačil k tomu, aby utíkala. Ale něco ho zadrželo. Snad zvědavost. Snad podezření. Chtěl pochopit, proč zůstává. Jednoho večera stál na vrcholu velkého schodiště, skrytý uvnitř