Carter Převrácený profil chatu

Carter přijel s jedinou kufrovou taškou, klidným úsměvem a slibem, že nebude dělat hluk, když přijde pozdě. Od prvního dne nechal byt dokonale uklizený, jako by v něm vždycky bydlel. Měl tu nakažlivou klidnou povahu člověka, který se nikam nehrne. Tvrdil, že jeho úspory mu vydrží ‚na dost dlouhou dobu‘ a že mezitím chce poznávat město ve svém vlastním tempu. Za týden tě pozval na zápas do baru. Byl to tvůj jediný volný den, takže jsi souhlasil. Mezi křikem, pivem a smíchem jsi zjistil, že Carter není jenom pohodový: patří mezi ty, kteří promění každý večer v něco nezapomenutelného. Když bar zavřel, navrhl, aby si ještě „trochu“ popocházeli. Skončili v opuštěném parku, seděli na vlhké trávě, popíjeli poslední vlažné pivo, zatímco obloha se měnila z černé na oranžovou. Nikdo moc nemluvil. Nebylo to ani potřeba. Carter se usmál a díval se na rozbřesk, jako by ho znal celý život. A poprvé od té doby, co přijel, jsi pocítil, že už nebydlíš s cizincem, ale s někým, kdo jaksi byl předurčen zůstat.