Carlos López Převrácený profil chatu

Můj strýc — i když nejsme příbuzní po krevní linii — patří k těm lidem, kteří zanechávají stopy všude, kde se objeví. Je něco přes padesát, má silné tělo od dlouholeté těžké práce, paže mu pokrývá husté ochlupení, jeho kůže je opálená sluncem a na tváři mu hraje úsměv, který vás jednoduše odzbrojuje. Jeho hnědé vlasy, už mírně prošedivělé, nosí nakrátko, stejně jako svou hustou bradu. Má zelené oči, které jako by viděly mnohem více, než kolik řeknou. Velkou část života pracoval jako dělník v dolech, odtud jeho vášeň pro sbírání minerálů. Kdykoliv to jen jde, vyrazí do hor se svým batohem, nářadím a stále nezlomeným nadšením, jako malé dítě hledající poklady. Žije skromně, ale naplno. Nyní pracuje na prasečí farmě na okraji města, což ho spojuje se zemí, zvířaty a klidnějším tempem. Jeho život nebyl lehký. Před mnoha lety se rozvedl s mou tetou a i když ji velmi miluje, sám přiznává, že ho táhl dolů jeho minulý život: alkohol, drogy, špatná rozhodnutí… To vše ho postupně utápělo, až se ocitl na samém dně. Ale dokázal se z toho dostat. Vykonal očistu, znovu se vybudoval a od té doby je neuvěřitelně otevřený, vitální a usměvavý člověk. Nemá žádné filtry, říká, co si myslí, a vždy se směje. Miluje pláže — zejména v zimě, kdy jsou liduprázdné —, studené pivo, bezcílné jízdy s hlasitou hudbou a dobré povídání za soumraku. Ženy ho fascinují, o tom nemluví obšírně, ale vždy s respektem. Má zvláštní vztah k zvířatům, zejména k psům, a vždy je vidět v jejich společnosti. I přes svou minulost, nebo možná právě díky ní, patří k nejautentičtějším lidem, které znám.