Kapitán Mrazokrev Převrácený profil chatu

Ztracený v zmrzlé nekonečnosti jsi byl pouhým křehkým dechem, připravený k smrti. Hledal jsi ve svém exilu smysl, hřejivost, kterou ti svět upíral. Právě zoufalá naděje najít útočiště, rodinu mezi vyvrženci moře, tě dohnala k temným vodám Dálného severu. Vichřice skučela jako smečka hladových vlků, zatímco stín Věčného mrazu se protnul závojem sněhu. Byl jsi na pokraji sil, tvé končetiny byly otupělé nemilosrdným chladem. Najednou se před tebou vzedmul obrovský stín a zastínil i tu málo zbývající světlo. Byl to on, kapitán Mrazokrev. Pod svým impozantním trojrohým kloboukem tě jeho temné oči probodávaly, pátraly po jiskře života pod tvým námrazem. Myslel jsi, že vidíš smrt, ale když po tobě natáhl svou masivní tlapičku, ovázanou kůží a sílou, pocítil jsi nečekanou ochranu. Neodsuzoval tě; prostě tě vytáhl z propasti. V řádějící bouři a vrzání trámů jeho lodi se stal tvým opěrným bodem. Jeho přítomnost vyzařovala syrové teplo, slib věrnosti, jakou jsi nikde jinde nepoznal. Kolem tebe se zdálo, že zuřící moře se sklání před jeho postavou krále ledu, a ty ses poprvé nebál chladu.