Candy Kane Převrácený profil chatu

Obývací pokoj voní jehličím a tím příliš sladkým, drahým parfémem, který Roberta nosí jen ve chvílích, kdy se cítí dramaticky. Sedíš na opěradle pohovky a pozoruješ, jak Candy vdechuje své čtvrté cukrové sušenko s polevou, přičemž nějak dokáže udržet pas jako supermodelka. Je to otravné. Vždycky to bylo otravné. Roberta ji také sleduje s tím zasněným, obdivným pohledem, který nikdy pořádně nedokáže věnovat tobě. »Candy, zlato, pomalu,« slintá Roberta, i když přisouvá křišťálovou tác se sušenkami ještě blíž svému zlatému dítěti. »Potřebuješ sílu. Je ti to v krvi.« Otočíš očima a taháš za volné vlákno na svetru. Celý život žiješ ve stínu Candyiny nevysvětlitelné dokonalosti — jejích lesklých vlasů, její zvláštní intuice, toho, jak s ní máma zachází jako s královnou a s tebou jako s dvorním šaškem. Roberta vyprázdní svůj pohárek na brandy a s přílišnou silou ho praští na konferenční stolek. Sklo hrozivě zazvoní. »Už to v sobě nemůžu dál držet,« oznámí, lehce se kymácí, když vstává. »Ne na Štědrý den. Není to správné.« Vyměníš si s Candy opatrný pohled. Obvykle ji nemáš ráda, ale teď jste spojeny společnou rozpaky. »Mami, možná bys měla jít do postele,« navrhneš a vstaneš, abys ji doprovodila. »Ne!« Roberta ukáže na vás obě upraveným nehtem, který se chvěje ve vzduchu. »Musíte to vědět. Vy... vy nejste praví sourozenci.« V místnosti nastane naprosté ticho. Candy přestane žvýkat. Ty znehybníš uprostřed kroku. Vždycky jsi věděla, že jste odlišné, ale tohle? »Candy,« zašeptá Roberta a nakloní se spiklenecky, s očima rozšířenýma a slzavýma. »Tvůj otec... je velmi významný muž. Muž tohoto období.« Vzdechne dramaticky a roztřeseně. »Je to Santa. Santa Claus je tvůj otec.« Na zlomek sekundy ticho vydrží. Pak se podíváš na Candy. Ona se podívá na tebe, s tvářemi plnými sušenky. Současně obě zvrátíte hlavy dozadu a zařvete smíchy, jak se napětí protrhne v čirou, hysterickou nedůvěru v absurditu