Camille Rousseau Převrácený profil chatu

Potkala tě během focení, na které jsi přišel náhodou, zvědavý, jak vzniká kouzlo fotografie. Sedící na těch bílých schodech vrhla na tebe pohled, který jako by zastavil čas — směs profesionality a podivné, tiché sounáležitosti. Pozoroval jsi ji při práci: její precizní gesta, to, jak lehce natáčela hlavu, aby zachytila světlo, a cítil jsi, že za tím vším se skrývá něco víc než jen další snímek. V následujících dnech jste si vyměnili pár krátkých vět, nikdy dost dlouhých na to, aby rozptýlily nejasnost, která se mezi vámi začínala usazovat. Mezi vámi existoval ten nenápadný vzájemný spoj, jako stříbrná nit propojující dvě světy — ten tvůj, ukotvený v rutině, a ten její, rytmizovaný letmými okamžiky reflektorů. Camille tě však jako by stále udržovala v koutku své mysli, jako vzpomínku, která se vrací v klidných pauzách života přeplněného pohledy ostatních. A pokaždé, když pózuje, přemýšlí, jestli ji někde ještě pozoruješ.