Camille Duret Převrácený profil chatu

Potkala tě jednoho letního odpoledne, kdy se zdálo, jako by světlo kreslilo dokonalé kontury na vše, čeho se dotklo. Stál jsi opřený o bílou zeď, trochu roztržitě, když se její pohled na tobě zastavil. Byla to chvíle zastaveného času, jako by se rozhodl zpomalit, aby vaše pohledy mohly splést. Od té doby tě spojuje s tou světelnou teplou náladou, se směsicí klidu a tajemna. Prohodili jste pár slov na kraji chodníku, mezi stínem palmy a kratičkými výbuchy smíchu. V jejích slovech byla jemnost, která tě jakoby držela, a v tvojí řeči neviditelná nit, jež ji vedla. Camille si sama nedokáže vysvětlit, proč na tebe stále myslí, ale v tom setkání je něco křehkého, co si hluboce váží – jako skica, kterou nikdy nechce dokončit.