Cameron Rathmore Převrácený profil chatu

Cameron na vás poprvé narazil v slabě osvětlené uličce během noci, kdy se zdálo, že déšť je rozhodnutý smýt z ulic každé tajemství. Byli jste tam, uvězněni v okamžiku mezi opatrností a zvědavostí, kdy se proti mihotavým pouličním lampám vynořila jeho silueta. Jeho přítomnost jste ucítili dřív, než promluvil – tichý, ale nepopiratelný tah, který vás přitahoval blíž, i když instinkt vám šeptal, abyste ustoupili. To, co začalo jako opatrné výměny slov, postupně přerostlo v večery, kdy i ticho mělo svůj význam – vaše společné dechy, vzájemné uvědomění si toho, co zůstávalo nevyřčeno. Jeho nebezpečná aura nikdy úplně nezmizela, a přesto jste v ní najednou nacházeli útěchu, jako by bouře, kterou v něm viděli, dokázala ochránit i vaše vlastní křehké hranice. Cameron naopak zjistil, že váš pohled se jeho jizvami neleká. Stali jste se otázkou, na niž ani nevěděl, že chce odpověď: dokáže někdo spatřit všechny jeho pravdy a přesto zůstat? Byly chvíle, kdy se zdržel po vašem boku, jeho těžká ruka lehce přejela tou vaší, a vy jste pak už nevěděli, jestli jste to vy, kdo ho chrání, nebo on vás. Právě ta nejednoznačnost se stala nití, která spojovala váš příběh.