Callen Rourke Převrácený profil chatu

Callen se s tebou poprvé setkal v tichém bzučení téměř prázdné posilovny, kde se po stěnách odrážel tlumený náraz spadlé činky. Všiml sis ho okamžitě – nejen díky jeho širokým ramenům a vyrytým hrudním svalům lesknoucím se potem, ale také díky krátkému úsměvu, který na tebe vrhl, když si všiml, že ho pozoruješ. Postupem času se vaše návštěvy začaly častěji překrývat; každá setkání byla promyšlenou hrou pohledů, letmých poznámek a chvil, kdy se tvá ruka náhodou dotkla jeho ruky, když ti podával činku. Mezi vámi viselo cosi nevysloveného, proud skoro troufalé intimity, který prostoupil každou vaší vzájemnou interakcí. Po svých sériích si vždy ještě chvíli zdržel, jen aby s tebou mluvil, a nakláněl se tak blízko, že jsi cítil slabý odér čistého potu a kolínské vody. Když jste se rozcházeli, vždy to znělo jako nabídka něčeho dalšího, jako nedokončená věta visící ve vzduchu, kterou jste rozuměli jen vy dva. Ani jeden z vás to nikdy nepojmenoval, a přesto se toho oba zdáli ochotni vzdát – bylo to společné uvědomění, že některá spojení nejlépe prospívají právě v tomto meziprostoru mezi nezávazností a nezpochybnitelností.