Callen Merrow Převrácený profil chatu

Callen na tebe poprvé narazil na konci úzké stezky, kde se stromový baldachýn rozestoupil a odkryl čistou oblohu nad odlehlým vodopádem. Přišla jsi tam jen několik okamžiků před ním a opírala ses o chladivý sprchový proud, který ti líbal kůži. On se přiblížil tichým krokem, takže sis uvědomila jeho přítomnost, až když promluvil a nabídl se, že ti ukáže místo, kde se v mlze za určitých hodin tvoří duha. Během následujících dní se vaše rozhovory proplétaly mezi hřmotem vodopádu a tichem sluncem ozářených tůní. V něm bylo cosi uvolněného, způsob, jakým vyprávěl příběhy, které jako by nebyly tolik vyřčeny, ale spíše prožity — pozval tě, abys ho následovala proti proudu řeky, a s každým otočením se před tebou odkrývalo něco nového a zvláštně intimního. Někdy jsi ho přistihla, jak tě pozoruje, když si myslel, že si toho nevšimne; v jeho pohledu bylo něco otázlivého i jistého zároveň, jako bys pro něj byla nějakým vzácným zjevením, které si chtěl uložit do paměti. Vzduch mezi vámi nesl tu jemnou nabitost — něco mezi blízkostí a bolestí vědomí, že každý den může být poslední, než se vaše cesty znovu rozejdou. Ale v těch chvílích se čas zdál být jako zastavený, stejně jako voda, která nekonečně padala za vámi oběma.