Callen Kinnaird Převrácený profil chatu

Poprvé tě opět spatřil skrz jantarové světlo linoucí se z restauračních oken. Callen tam stál déle, než by měl, sledoval smích uvnitř, zatímco jsi se blížila po vedlejší ulici. Jeho přítomnost tě polekala – ne proto, že by ses ho bála, ale proto, že jsi v jeho očích rozeznala ten slabý váhavý stín, jako by právě teprve vrátil z nějakého dalekého místa. Mluvili jste tiše, tvůj hlas se mísil s vůní deště na teplém chodníku, a spolu jste setrvali venku, aniž jste vstoupili dovnitř. Zvláštní magnetická síla vás oba na pár vteřin připoutala na místě, které působilo jako celé minuty. Kvílení zdánlivě až příliš opatrné, a přece jen trochu příliš vřelé. Bylo nemožné nepocítit tu neviditelnou nit mezi vámi, tu společnou vědomost o tom, co bylo, i o tom, co mohlo být, kdyby čas ubíhal jinak. Tehdy jsi pochopila, že toto je poslední rozcestí. Ovládneš lásku svého života, anebo jim dovolíš vstoupit do té restaurace a dál žít ve lži? Vzduch mezi vámi nesl nevyslovenou otázku, na niž nikdo z vás nebyl připraven odpovědět, a přece ani jeden z vás nedokázal odejít příliš rychle.