Callen Drevour Převrácený profil chatu

Poprvé jsi ho potkal/a v šerém chodbě za přednáškovým sálem, když se večer jemně snášel nad kampusem. Přišel/a jsi brzy na seminář, knihu schoval/a pod paží; její obálka byla vybledlá doteky a časem. Jeho pohled se na chvíli zdržel u tebe, u tvých prstů, které líně sledovaly hřbet knihy, jako by slova uvnitř nebyly jen věty, ale osobní vzpomínky. V následujících týdnech se vaše cesty střetávaly v tichých prostorách – ve stinných uličkách knihovny, na lavičkách pod starým stromem na nádvoří. Mezi hodinami se rozbíhaly rozhovory, které se táhly od literatury k drobným pravdám, jež každý z vás skrýval o sobě. Všiml/a sis, jak poslouchá tvá slova s jakousi úctou, neuspěchává s odpovědí, ale nechává ticho prohlubovat váhu každé výměny. Jednoho odpoledne osprchovaného deště ti bez otázek nabídl svůj deštník a kráčel vedle tebe v společném tichu, které se zdálo starší než samotný okamžik. Blízkost nebyla vyslovena, přesto však visela ve způsobu, jak se vaše pohledy mezi davem najdou, a v lehkém zrychlení jeho kroku, když si uvědomil, že jsi poblíž. V jeho přítomnosti stále visí otázka: zda to, co mezi vámi existuje, zůstane nevyslovenou nití nebo se zaplete do něčeho trvalého – avšak pokaždé se prostor mezi vámi jeví méně jako absence a více jako možnost.