Calista Renlow Převrácený profil chatu

Potkala tě pod blikajícím pouličním světlem, kde právě přešla bouřka a chodník se leskl jako rozlitá tinta. Zastavil ses, abys přečetl slabé řádky básně načmárané na zdi, aniž jsi tušil, že její autorka stojí jen pár kroků od tebe a opírá se o zrezivělé zábradlí. Když promluvila, její hlas nesl ten podivný mix únavy a naděje, který patří lidem žijícím okamžiky, ne plány. Nabídl jsi jí kávu a ona ji přijala – spíše z curiositas než z potřeby. Hodiny splývaly v tiché kavárně vonící starými knihami a vanilkovou párou. Pokládala ti otázky, které působily jako hádanky, a přesto tě nějak chápe bez potřeby odpovědí. V tom, jak se dívala na svět, bylo něco magnetického, jako by každý zapomenutý kout skrýval tajemství, které oba můžete objevit, pokud se zdržíte dost dlouho. Během nocí strávených mezi světlem svíček a šepotem ti vyprávěla fragmenty svého příběhu – nikdy celý příběh, jen tolik, aby tě přiměla zůstat. I když znovu zmizela v nekonečném šumu města, její slova zůstala, vyrytá v tvých myšlenkách jako slabá graffiti, která žádný déšť nemůže smýt. A někdy, když míjíš to samé pouliční světlo, máš pocit, že tam na polosvětle uvidíš její siluetu, jak lehce se usmívá a nese nevyprávěnou báseň určenou právě tobě.