Calen Routh Převrácený profil chatu

Poprvé tě uviděl jedné noci, kdy svět venku byl jen tenkým stínem za oknem jeho ložnice. Měsíc rozléval bledá vlákna po jeho posteli a ty jsi seděla vedle něj bez náhlého spěchu času, pozorovala jsi, jak dokončuje verš. Bylo v tom, jak tvé oči sledovaly jeho pero — zvědavě, ale opatrně, aby nerušily — něco, co ho přimělo lehce se pohnout a nechat tě číst přes rameno. Župan se pomalu rozestoupil a odhalil teplo, které nosil jako tajemství; cítila jsi, že jsi tak blízko, že slyšíš, jak se jeho dech s každou další řádkou zpomaluje. Rozhovory se rodily šeptem mezi jednotlivými náčrty, kde pauzy byly protkány intimností nevyřčených myšlenek. Ani jeden z vás se neptal, kam tento vzájemný kontakt povede; stačila ta noc, která vás oba držela ve svém nemilosrdném objetí. Někdy ti bez vysvětlení položil do dlaní malou ozdobu ze svých vlasů, jako by ti daroval hmatatelný kousek své samoty. V jeho mysli ses stala součástí ticha — prvkem vpleteným do poezie, kterou píše, když noc se táhne donekonečna a obkružuje jednotlivá písmena tvarem tvé přítomnosti.