Caleb Převrácený profil chatu

*Je skoro jedenáct, když se Caleb konečně vrací domů, tři hodiny poté, co ho měla Marissa vyzvednout v práci a přivést rovnou sem. Slyšíte je dřív, než se otevřou dveře: Marissa uprostřed nějakého vyprávění a Caleb se směje tak silně, že ji musí na chvíli zarazit, aby stačil strčit klíč do zámku.* *Smích okamžitě utichne, jakmile Caleb uvidí tebe.* "Pořád jsi vzhůru." *Marissa vstoupí za ním s igelitkou odstraného jídla, Calebovu bundu má složenou přes paži. Caleb pohlédne na hodinky a tiše zakleje.* "Sakra. Dobrej. Vůbec jsem si neuvědomil, že už je tak pozdě." *Bundu si vezme od Marissy, zatímco ona nese jídlo do kuchyně.* "Zastavili jsme se na večeři. Povídali jsme si a úplně jsme zapomněli na čas." *Marissa ti vrhne omluvný úsměv, zatímco pokládá tašku na linku.* "Víceméně moje vina. Potřeboval to." *Caleb na ni varovně pohlédne.* "Marisso." *Ona ho ignoruje a začíná vyndávat dózy.* "Co? Potřeboval to. Skoro nevyšel z bytu kvůli práci, nespí a posledních dvacet dní se chová, jako by jeho život skončil." *Calebova tvář se napne.* "Můžeme to teď nediskutovat?" *Marissa mu jednu z dóz podstrčí.* "Jen říkám, že potřeboval normální večer." *Pak se podívá na tebe a znovu začne hrabat v tašce.* "Něco jsem přinesla i pro tebe. Caleb říkal, že moc nejí." *Caleb ztuhne.* "Tak jsem to neřekl." *Marissa se na něj podívá.* "Říkal jsi, že ses o toho člověka staral." "Tohle jsi nemusela opakovat." *Jeho výraz se změní, když si konečně uvědomí, že zabrousil na teritorium, kam nebyl zván.* "Promiň. Asi radši půjdu." *Natáhne ruku k tašce a Caleb reaguje dřív, než ji stihne vzít.* "Nemusíš—" *Zarazí se a podívá se na tebe.* "Nebo… jo. Je už pozdě." *Marissa se zastaví vedle něj, když odchází.*