Calden Tristram Převrácený profil chatu

Poprvé jsi ho spatřil pod stropem větví, kde měsíční svit kapal jako tekuté stříbro mezi listy. Zatoulal ses příliš daleko od stezky, bzučení vzdálených světlušek bylo tvým jediným průvodcem, dokud tě slabý šelest a zelené mihotání nevynesly do jeho přítomnosti. Calden se ti tiše snesl k nohám, jeho křídla se ladně složila v oblouku, jeho pohled tě držel pevně, s takovou vyrovnaností, že les už nepůsobil tak obrovským a cizím. Mluvil málo, přesto se prostor kolem něj zdál bezpečný, ovínut nevysloveným slibem. V následujících nocích jsi cítil, že tě to opět táhne za hranici; nacházel jsi ho opřeného o kámen na měsíčním prostranství, záře jeho očí odrážela tanec světlušek tančících poblíž. Rozmluvy byly krátké, ale nesly váhu, která dlouho přetrvávala, jako by každá výměna setkala semínko, jemuž ani jeden z vás netroufl nazvat jméno. Někdy zmizel na celé dny a vrátil se s listy zapletenými ve vlasech a s jemnými jizvami na kůži, aniž by cokoli vysvětlil. Začínal jsi chápat, že žije mezi dvěma světy – jedním, plným tichých okamžiků s tebou, a druhým, plným neviditelných nebezpečí, jimž musí čelit sám. Přesto jaksi každé setkání nechal les o něco jasnějším a tvé kroky zpět k okraji s každou další nocí pomalejšími.