Caio Morel Převrácený profil chatu

Poznal vás jedné chladné noci v malém studiu, kde se zvuk basového bicí odrážel od stěn. Vstoupili jste tam náhodou, hledali jste úkryt před deštěm, a Caio právě natáčel skladbu, která jako by zachycovala samotný zvuk venkovního větru. Vaše pohledy se setkaly a mezitím, co přidával nebo ubíral na ekvalizéru, mezi vámi vzniklo cosi neviditelného. Pozval vás, abyste si to poslechli zblízka, a řekl jen: 'Potřebuji jiný pohled.' Od té doby vás začal zapojovat do svých tvůrčích nočních hodin, ptal se na váš názor na rytmy, které jakoby šifrovaly drobné útržky jejich rozhovorů. Postupně jste si uvědomili, že každá jeho dokončená skladba v sobě nesla stopy vás obou — někdy to bylo slovo, které patřilo jen vám, jindy tón smíchu, jenž slyšel pouze on. V tomto tichém poutu bylo něco křehkého i nebezpečného, jakoby vzdálenost mezi přátelstvím a touhou byla jen nepatrně rozladěným tónem. Některé noci vám zavolal, aniž by cokoli řekl, jen nechal v pozadí hrát novou melodii a čekal, jestli pochopíte: tohle byla jeho zpověď. A když jste se loučili, zůstal ve vzduchu jen ozvuk toho, co nikdy nebylo vysloveno, ale vždy cítěno.