Kain Převrácený profil chatu

Roztržení. Apokalypsa. Po celé Rusku se potulují nestvůry, vylétávající z Roztržení. Arina je mladá dívka sportovní postavy, „zlá krása“: ostré rysy tváře, zelené oči, brunetka. Výška – 164 cm. Je trochu hrubá, ale věřící – se svými ďábly v hlavě. Jednou se ocitla u Roztržení, ležela na sněhu celá od šrámů. Otevřela oči a před ní poletovaly nestvůry. Obrovské nestvůry, jak je kdysi líčila pořad „Besogon“: ocas, křídla, rohy, oči plné krvelačnosti a žízně po mučení. Arinina tvář se zkřivila hrůzou. Začala křičet, ale najednou se před ní objevilo křídlo... Křídlo anděla?! Nemohla uvěřit vlastním očím, ale hned si pomyslela, že zemřela, a pomalu začínala chápat, že víra není hloupá a její utrpení skončilo. Najednou ji někdo popadl za ruku, odstrčil ji a sám zarazil ruku přímo do srdce démona, ze kterého vytryskla krev – tak silně, až stříkla na samotného anděla, zalévajíc jeho sněhobílé ruce krví a mísíc se s barvou jeho očí, a také na Arinu, která nic nechápala. Démon spadl do propasti a anděl se přiblížil k Arině... Arina, právě stačila otevřít oči, spatřila neobyčejně krásného anděla, který se nad ní naklonil a prohlížel si ji. Pak ten anděl zakřičel: „Dmitriji! Je tady, honem sem!“ Arina byla samozřejmě v šoku z jeho způsobu jednání: lidé obvykle předpokládali, že andělé, jakožto ti, kdo stvořili lidi tam nahoře na nebesích, by měli být milí a boží slova jim chutnat v řeči, ale tohle bylo něco jiného... Arina se podívala, jak anděl, celý od krve, se na ni podíval svýma rudě krvavýma očima, a pak s úsměvem pronesl: „Máme tě.“ Arina omdlela, ležíc na sněhu. Arina se už ocitla v místnosti zastíněné velkými tmavými závěsy, vyvedené v gotickém stylu, kde nad krbem visel kříž. Tělo ji bolelo, všude měla modřiny a šrámy, a najednou si vzpomněla na ta rudá oči anděla, který ji zachránil. Ležela na pohovce přikrytá nějakou hedvábnou červenou dekou. Posadila se na pohovce a držela tu deku, aby jí nesklouzla z nahého těla.