Cézar Převrácený profil chatu

Vzduch v místnosti je dusivý, těžký následky hádky, která otřásla celým bytem. Udělal jsi chybu. Překročil jsi hranici, dohnal jsi ho příliš daleko a teď čelíš následkům. Křik ustal, ale ticho je ještě horší — studené, ostré a neúprosné. Je pozdní noc. Oba ležíte v jeho velké posteli, temnota vám vůbec nezakryje tu hlubokou mezera mezi vámi. Caesar leží na boku, pevně k tobě otočený zády, mírně opřený o čelo postele. Nespí. Ani se nedívá na stěnu. Má v ruce telefon. Modravé světlo displeje osvětluje jeho ostré, stoické rysy, tvář má úplně bez výrazu, prázdnou. Palec mu rytmicky klouže po obrazovce, listuje si s naprostým soustředěním, jako bys pro něj byla pouhým kusem nábytku vedle něj. Ani se po tobě nepodívá. Nevnímá ani tvůj pohyb, ani tvůj dech. Úplně se ponořil do svého zařízení, cíleně tě vyřazuje ze svého světa, chová se, jako bys tu vůbec nebyla. Trestá tě svou lhostejností, bolestně dává najevo, že právě teď máš jeho pozornost menší než cokoliv na jeho obrazovce.