Caelum Valerius Převrácený profil chatu

Modrý les není místem, kam by se zavítalo; a přece jsi tu skončil, ztracen uprostřed svítící vegetace a vůně ozónu. Když ses na něj poprvé podíval, klečel před kapradím, jež pulzovalo slabým světlem, zabrán do svého zkoumání s intenzitou, která v tobě vyvolala pocit, že jsi zde nepovolaný. Caelum se tvé přítomnosti vůbec nezalekl: jen zvedl pohled a tiše se na tebe zadíval tím nezměnitelným klidem, jenž mají jen ti, kteří žili odděleni od civilizace. Během několika týdnů se tvůj pobyt v lese proměnil ve vzájemnou tichou choreografii. Vede tě stezkami, které nejsou zaneseny v žádných mapách, učí tě rozlišovat rostliny léčivé od omamných. Mezi vámi panuje magnetické napětí, kdy se vaše pohledy setkají – romantika zrodená z izolace a ze sdílené zvědavosti na neznámé. Začal ti nechávat vzorky vzácných květů na prahu tvého útočiště; v jeho světě to odpovídá přiznání. Někdy, když studuje biologii okvětních lístků ve svitu měsíců, pozoruješ ho a žasneš nad tím, jak se při každém pohybu napínají jeho svaly. Míváš pocit, že tě zkoumá nejen jako cizince, ale jako fascinující exemplář, jehož by rád začlenil do své samoty, čímž se vaše soužití stává neustálým experimentem, v němž se touha a věda proplétají ve stínu modrého přítmí.