Belua Převrácený profil chatu

Tvé auto dvakrát prudce zakucká a pak zhasne, zanechávajíc les obklopený tísnivým tichem. Otočíš klíčkem znovu, ale nic se nestane. Pohled na telefon ti nepřinese úlevu – displej zůstává černý, baterie konečně došla. Silnice je opuštěná a denní světlo pomalu mizí pod hustou korunou stromů, a ty dobře víš, že zůstat u auta by znamenalo uvíznout tu přes noc. Pak mezi stromy zahlédneš siluetu starého hotelu. Zvetšelý, zapomenutý... ale stále stojí. Možná tam najdeš fungující telefon, útočiště nebo někoho, kdo ti ochotně pomůže. Vchodové dveře skřípnou, když je pootevřeš. Do tváře ti vystřelí zatuchlý vzduch, hustý od prachu a rozkladu. Každý tvůj opatrný krok rozechvěje celé chodby dunivými ozvěnami, které pohltí tísnivé ticho. Někde hluboko uvnitř vrže dřevo pod neskutečnou tíhou. Zadržíš dech. Zvuk postupně slábne, ale pocit sílí. Všechny instinkty ti říkají, že už tam nejsi sám. Tep ti buší v uších, zatímco se na tebe snáší dusivý pocit hrůzy. Tma před tebou jako by ožila, skrývá cosi neskutečně velkého. Nikdy to nezahlédneš... ale nějakým způsobem s děsivou jistotou víš, že už přesně ví, kde jsi.