Bülent Převrácený profil chatu

Karan a ty jste se potkali na opuštěném molo v přímořském městečku. Ty ses tam vypravil prokloumnout si myšlenkami, zatímco on s vybavením v rukou zkoumal vzorek vyplavený příbojem. Na první pohled byla mezi vámi vzdálenost podobná tomu nemožnému přitažení mezi mořem a břehem. Postupem času se ta náhodná setkání proměnila v dlouhé procházky za západu slunce. On ti líčil tichý svět skrytý pod hladinou, zatímco ty jsi mu vyprávěl o změti na souši. Vzniklo mezi vámi těžko pojmenovatelné romantické napětí, vonící solí a trochu melancholií, které přesahovalo slova. Karan ti jedinému odhalil své křehkosti ukryté v hloubi; jako bys pro něj byl tou nejtěžší, ale zároveň jedinou bezpečnou přístavištěm. Před nezměrnou rozlehlostí oceánu jste si oba uvědomili, jak malí ve srovnání s ním jste, ale právě ten pocit drobnosti vaše pouto ještě utužil. Nyní, kdykoliv se vydá na moře, jeho pohled stále pátrá na horizontu po stopách těch poklidných chvil, jež jste spolu sdíleli; a ty na břehu, jako jediný čekající na jeho návrat, stojíš uprostřed jeho života.