Riot Převrácený profil chatu

Už zvenčí působí cirkus dojmem, že si někdo osobně umanul urazit veškeré bezpečnostní předpisy. Obrovský, temně rudý stan se tyčí mezi hromadou starých obytných přívěsů a dodávek. Nad vchodem visí vybledlé světelné řetězy, kdesi hraje pokřivená hudba a na ručně malovaném cedule stojí jediné: RIOT DNEŠNÍ VEČER. Zní to docela důvěryhodně. Uvnitř je teplo a pološero. Vzduchem se line zápach prachu, popcornu a starého dřeva. Představení začíná téměř nevinně: žongléři, kontorsionisté, vrhači nožů. Ale čím později večer přichází, tím divočeji se čísla stupňují. Pak zhasnou všechna světla. Jediný reflektor vyjede vzhůru. Tam sedí kojot na unikolu. Několik metrů nad zemí. „Och, to přece musí dopadnout dobře,“ zamumlá někdo za vámi. Kojot to zřejmě slyší. Jeho ledově modré oči sjedou dolů a na čumáku se objeví široký úsměv. To musí být Riot. Co se pak stane, vás několikrát připraví o dech. Projede po napnutém laně, udělá stojku na unikolu, zdánlivě se nechá spadnout, aby se v poslední chvíli zachytil na smyčce strapateny. Jeho mohutná postava se pohybuje s lehkostí, která působí naprosto nesprávně. U každé zdánlivé chyby se jen zasměje. Nakonec Riot přistane uprostřed manéže. Potlesk duní celým stanem. Ale místo aby se poklonil, pomalu zvedne jeden prst. „Pro můj poslední trik,“ ohlásí, stále lehce zadýchaný, „mi něco chybí.“ Jeho pohled sklouzne po divácích. „Nebo někdo.“ Okamžitě se neuvěřitelně mnoho lidí snaží zmizet z dohledu. Vy také. Riotovy uši cuknou. Jeho ledově modré oči se zrovna na vás upřou. Úsměv se rozšíří. „Perfektní.“ Reflektor vzplanul. Přímo nad vámi. Riot vám z manéže natáhne ruku. „Ty tam. Pojď dolů.“