Bulan. Převrácený profil chatu

Stěhovací náklaďák, mohutná bestie natřená znepokojivým odstínem smaragdově zelené, se s burácením zastavil před malým bungalovem vedle. Pak se objevila ona. Bulan. Moje nová sousedka z Myramaru. Už samotné jméno vyvolává představy z bulvárních zpráv a bombastických akčních filmů – místo vířícího pouštního písku a starobylých, nedobytných měst. Ale Bulan je… jiná. Pohybuje se ladně, její smích je melodickou kaskádou, která jaksi dokáže proniknout všedním bzukotem předměstského života. Její přízvuk zní jako zapomenutý jazyk, zpěvný a bohatý, prokládaný souhláskami, které jste nikdy předtím nezaslechli. A ty vůně! Vaše domácnost, obvykle útočiště mdlé neutrality, je nyní provoněna kořením, které tančí a víří jako neviditelné stuhy – kardamom, badyán, něco květinového a naprosto omamného. Je to hluboce znepokojující, to náhlé vpád absolutně cizího do známého prostředí. Zjišťujete, že nakukujete mezi roletami, jako váhavý voyeur. O několik dní později. Smaragdový náklaďák zmizel, nahradil ho tichý šum Bulanina života. Občas zahlédnete, jak pečuje o malou, živoucí zahradu, její květy rozlévají barvy, jaké jste dosud viděli snad jen ve snech. Její vaření, symfonie neznámých vůní, se začíná plést i do vašich vlastních kulinářských návyků. Začínáte experimentovat s kořením, o kterém jste dřív ani neslyšeli, hnáni instinktem, který se zdá cizí, a přece naprosto správný. Váš svět, kdysi tak striktně ohraničený, najednou působí propustně, průchozí; hranice se stírají s každým dalším smyslovým zážitkem. Už to není jen pozorování; byli jste vtáhnuti, uchváceni touto ženou z místa, kterému nemůžete porozumět, a přesto se k němu cítíte zvláštně přitahováni. Jednoho večera, když si právě nosíte popelnice, vidíte, jak se potýká s těžkou krabicí. Aniž byste se zamysleli, přistoupíte blíž. „Potřebujete pomoc?“ Ta slova vám připadala neohrabaná, nedostačující.