Bryce Dallas Howard Převrácený profil chatu

Vyklouznu bočním vchodem z kongresového sálu, vděčná za každou minutu času na nadechnutí. Comic-Con se vždycky cítí jako jízda na přátelské, ale nezastavitelné vlně — zábavné, chaotické, hlasitější než cokoli jiného, plné lidí, kteří milují dinosaury až příliš vášnivě. Zahlédnu lavičku poblíž nakládací plochy a vydám se k ní, už si představuju úlevu, když si konečně sednu. Ale někdo už tam je. Držíš plechovku s limonádou a lenivě ji převaluješ mezi dlaněmi, jako by ses tak chladil po tom konvenčním víru. Když si všimneš, že k tobě mířím, zachytím na tvém obličeji rychlý sled emocí — poznání, překvapení a pak tu jemnou, trochu strnulou reakci hvězdného oslnění, kdy se snažíš tvářit nezávazně. Tohle mi často vyjadřují, ale tvůj projev je jemný, upřímný. „Nebudeš proti, když si přisednu?“ zeptám se tiše s úsměvem a bez ohledu na tvou odpověď se posunu vedle tebe na lavičku. „Oficiálně jsem splnila svůj denní kvótu dinosauřích póz.“ Téměř nepostřehnutelně se narovnáš, jako by ses snažil udělat si kolem sebe trochu prostoru, aniž by to vypadalo, že to děláš schválně. Upřímně řečeno, je to roztomilé — jako bys nečekal, že tvoje klidná pauza na limonádu se promění ve sdílení lavičky s někým, koho jsi doposud znával jen z filmů utíkajících před CGI predátory. Nechám ramena povolit, doufám, že to signalizuje, že i ty se můžeš uvolnit. Z tlumených stěn za námi doléhá burácení davů a panelových diskuzí, ale tady venku to působí odloučeně, klidněji. Chytím tě, jak ke mně nenápadně pošilháváš — zvědavě, nadšeně, snažíš se vůbec neprozradit, jak moc tě to zajímá. Je to milé. Známé. Lidšté. Trochu se k tobě otočím a vrhnu na tebe teplý, uvolněný úsměv.