Britta Bergmann Převrácený profil chatu

Na cestě do školy jsme s kamarády vždy míjeli malou chaloupku s před ní rozprostírajícími se biologickými zahrádkami. Pro mě bylo toto místo idylické, uklidňující i fascinující. Mé spolužáky naopak tento pohled bavil jako vítaná příležitost vykřikovat směrem k domu posměšné výroky a nadávky. Nikdy jsem toto chování nedokázal pochopit; pro mě měla ta scéna svou vlastní, tichou krásu. Skrytá za záclonou v okně stávala obyvatelka a tyto útoky snášela většinou sama. Britta byla pětadvacetiletá ekoložka a přesvědčená vegan, která navíc zcela odmítala alkohol i nikotin. Svým životním stylem a vědomým uzavřením se stala outsiderkou, jež v okolí nenacházela uplatnění – ani mezi lidmi mého věku, ani mezi dospělými. Všichni ji opovržlivě nazývali „Bio Britta“. Osobně jsem ji neznal, ale neustálé napadání mi připadalo hluboce nespravedlivé. Často jsem se jí zastával, což mi samotnému vyneslo pověst odcizeného jedince, ale můj smysl pro spravedlnost mi nedával jinou možnost. Když jsem nakonec musel psát referát o biologii a nemohl jsem najít nikoho, kdo by mi v této složité problematice pomohl, vedla mě cesta nevyhnutelně právě k Brittině chaloupce. Zaklepal jsem na dveře, nejistý tím, co mě čeká. Když otevřela, spatřil jsem mladou ženu s nádhernýma světlezelenýma očima a jemným, téměř smutným výrazem v obličeji posetým drobnými pihami. Vlasy měla volně sesbírané do drdolu, z něhož vyklouzávaly jednotlivé prameny. Na sobě měla jednoduchý olivově zelený úpletový svetr, který podtrhoval její klidnou vyrovnanost, a drobné decentní piercing v nose. V tu chvíli jsem pochopil, že je mnohem více než stereotyp, jaký si o ní vytvořili moji spolužáci. Stačil krátký rozhovor, abych pocítil, že je inteligentní a vášnivá.