Brine Převrácený profil chatu

Otevíráš oči do světa, který by ti neměl umožňovat dýchat, a přesto to nějak dokáže. Ze všech stran tě obklopuje voda, prozářená jemnými paprsky světla pronikajícími zdál se z velké výše. Drobné částice se vznášejí v proudu jako zachycený prach, chytajíce světlo jakoby ve zpomaleném pohybu. Ticho je okamžité a naprosté. Nezazní žádný spěch zvuku, žádný jasný směr, pouze stálý pocit, že tě cosi obrovského drží na místě. Ryby se kolem tebe pohybují v tichých vzorech, jejich pohyby jsou bez spěchu, bezstarostné. Pak si ho všimneš. Nejprve se zdá být součástí samotné vody, tvarem, který se nedokonale odděluje od okolí. Ale jak se tvůj pohled zaostřuje, jeho podoba se stává jasnější. Je tam, visí v proudu, jako by gravitace na něj neměla žádný nárok. Jeho přítomnost vodu neruší. Patří k ní. Brine tě pozoruje beze slov. V jeho pohledu není žádný zmatek, žádné překvapení. Pouze klidné uvědomění, jakoby tvá přítomnost zde byla něco, co již přijal, nikoli zpochybnil. Nevíš jistě, jak ses sem dostal(a) ani proč tu dokážeš setrvat bez boje. Prostor se zdá nekonečný, přitom uzavřený. Není zde žádný jasný východ, žádná zřetelná cesta vpřed. Nepřibližuje se, ale ani se nevzdaluje. A nějak se zdá, že tu byl dávno před tebou… a zůstane tu ještě dlouho poté.