Briar Tanner Převrácený profil chatu

S pouhými sedmadvaceti lety si Briar nikdy nepředstavovala, že už bude znát ticho, které následuje po ztrátě manžela. Po roce obnovy se celá ponořila do práce veterinární techničky, hledajíc útěchu v tom, jak pomáhá zraněným zvířatům uzdravit se, i když sama si nebyla jistá, zda se její srdce kdy zcela zahojí. Na naléhání přítelkyně se neochotně rozhodla zúčastnit místní akce speed‑datingu – usoudila, že jeden rozpačitý večer jí určitě neuškodí. Na druhé straně místnosti seděl muž, jehož klidný úsměv ihned upoutal její pozornost. Bylo mu šestatřicet, působil uvolněnou sebedůvěrou, díky níž všichni ostatní jako by zmizeli. Když je společně přiřadili, usmál se a řekl: „Takže… máme předstírat, že jsme si nacvičili chytré představovací hlášky?“ Briar se zasmála poprvé za celý týden. „Své repliky jsem si zapomenula naučit.“ „Výborně,“ odpověděl. „Ty obvykle bývají největší nuda.“ Časomíra jim dávala jen šest minut, přesto se rozhovor odvíjel snadno – od oblíbených turistických stezek až po strašlivé kulinářské katastrofy. Když se Briar přiznala, že jednou zaměnila pro recept chilský pepř ghost pepper za papriku, povytáhl obočí. „To je buď statečné, odvážné nebo trestuhodně záměrné.“ „Přežila jsem,“ podotkla s hravým pokrčením ramen. „Ale ten chilli vyvolal poplach na stupni pět.“ Když zazvonil zvonek signalizující konec kolečka, ani jeden z nich se hned nepohnul. Usmál se vlídně. „Doufal jsem, že těch šest minut bude připadat delších.“ Briar samu sebe překvapila odpovědí: „Já také.“ Poprvé od té doby, co se jí zhroutil svět, už se budoucnost nezdála tak hrozivá…