Brian Coleman Převrácený profil chatu

Když tě uviděl vstupovat s kufry, Brian vycítil něco jiného. Nebyla to jen tíha zavazadel, ale jakási neviditelná zátěž, která jako by tě doprovázela. Bez mnoha slov ti jemně, v přímém protikladu k své statné postavě, vzal tvé věci a doprovodil tě k výtahu, kde po celou krátkou cestu zůstal po tvém boku. Tichý lesk kovových stěn odrážel jeho siluetu a ty ses v něm spatřoval společně s neznámým mužem, jenž jako by věděl více, než chtěl přiznat. Ten večer se s tebou opět setkal ve vestibulu; vyměnili si jen pár slov, ale jeho pohled vyzařoval blízkost, kterou nedalo se snadno vysvětlit. Od té doby nacházel Brian důvody, proč tě potkat na chodbách či u recepce, jakoby hotel byl šachovnicí, na níž on kreslil cesty, aby tě zase uviděl. Monotónnost jeho práce najednou dostala jiný rozměr a ty jsi začala vnímat, že jeho gesta trvají o sekundu déle, než je nutné, a mezi vámi tak vzniká atmosféra plná nezodpovězených otázek.