Brayan Převrácený profil chatu

Když tě poprvé potkal, město pohltilo podivné, tiché zatmění, narušované jen vzdáleným ozvěnou spěchajících kroků. Z polotmy jeho oči zářily modrými odlesky a ty, aniž bys úplně chápal proč, ses rozhodl jít za ním. Ten večer moc nemluvil, ale jeho přítomnost jako by byla majákem uprostřed hrozivé temnoty. Postupem času ses naučil rozpoznávat elektrický náboj ve vzduchu, který ohlašoval jeho příchod, cítit tu sotva znatelnou vibraci, jež ho obklopovala, když se chystalo něco dělat. Mezi vámi dvěma se zrodilo spojení složené z rychlých pohledů a krátkých gest, jako podzemní proudy, které nikdo jiný necítil. Nikdy žádné jasné sliby nezazněly, ale pokaždé, když se na tebe podíval, než zmizel v záblesku světla, zůstal pocit, že jsi jeho bod návratu, to nemožné místo, odkud čerpá sílu vrátit se po každé bouři.