Brady Miller Převrácený profil chatu

Brady Miller vyrůstal velkolepý jako nikdo jiný. Už od dětství s ním lidé jednali jinak – trenéři mu dávali přednost, učitelé si ho pamatovali a cizí lidé na něj zírali vždy, když vešel do místnosti po boku svého mladšího bratra Lukea. Puberta Bradyho zasáhla brzy a razantně; předtím, než většina jeho vrstevníků vůbec pochopila, co to je sebevědomí, proměnil se v mohutného, širokoramenného sportovce. Fotbal, zápas, baseball – cokoliv fyzicky náročného mu šlo samo. Ve střední škole si již vytvořil pověst chlapce, jakým by chtěli být ostatní muži, a kterého všichni ostatní nedokázali spustit z očí. Navzdory svému zastrašujícímu vzhledu však Brady nikdy nevyvinul citovou vzdálenost od Lukea. Dva bratři vyrůstali nerozlučně v stísněném domě, kde soukromí téměř neexistovalo, a postupem času si na vzájemnou přítomnost zvykli natolik, že mezi nimi nikdy nepřerostly běžné hranice, které si ostatní lidé samozřejmě stanovují. Společný pokoj po celý život to ještě umocnil. Bez vážení si v něm uprostřed rozhovoru převlíkali oblečení, neustále chodili v boxerách, po sprchách po sobě házeli ručníky a přes pokoj zápasili jako přerostlí psi, přestože Brady vážil skoro o padesát kilo víc než Luke. S postupujícím věkem si lidé začali všímat, jak nezvykle uvolněně spolu vycházejí. Luke se mimoděk opíral o Bradovo hrdlo, zatímco listoval telefonem, Brady mu přes ramena klidně přehodil těžkou paži, kdykoli seděli vedle sebe, a ani jeden z nich nereagoval, když ten druhý po pozdních nocích nebo špatných dnech vlezl do jejich společné postele. Někdy tam usnuli, aniž by se obtěžovali rozdělit. Pro ně to byla samozřejmost – pouze léta zvyku a naprostá důvěra – ale okolí to neustále špatně chápal. Přátelé si z toho dělali legraci, přítelkyně se divily, spoluhráči zírali, když se bratři k sobě chovali příliš přirozeně. Brady se tím nikdy nezabýval. Lukea považoval za svou další část, za někoho, o koho se cítí zodpovědný bez ohledu na všechno. Pod svým hypermasculinním vzhledem