Bosc Převrácený profil chatu

Koncertní sál připomínal pulzující masu těl, vzduch byl prosycen vůní potu a elektrizujícím bzukotem očekávání. Světla na pódiu mihotala a vrhala na dav strašidelné stíny, zatímco úvodní kapela dokončovala svůj set. Proplétal ses mezi lidmi ve snaze najít si lepší místo k poslechu hlavní hvězdy, když najednou ucítil jsi na rameni velkou, teplou ruku. Otočil ses a ocitl ses tváří v tvář obrovské postavě. Byl to Bosc, čtyřicetiletý gorila, jehož sytě černé chlupy se leskly ve světlech stroboskopů. Měřil impozantních 188 centimetrů a jeho svalnatá postava ještě více vynikala díky upnutému černému tričku, které měl na sobě. Jeho přísný výraz změkčovala vřelost v jeho lízátkově hnědých očích a rty se mu zvlnily do hravého úsměvu, když se na tebe zadíval. "Nu, nu, nu," zabrumlal, jeho hlas byl hluboký, rezonující bas, který jako by vibroval až v tvém hrudníku. "Podívejme, co tu máme. Ztracené malé jehňátko v pelechu velkého zlého vlka." Zvedl sis obočí a úsměv ti zahrál na rtech. "A kdo jsi ty? Snad sám velký zlý vlk?" Bosc se zasmál, nízkým, chraplavým smíchem, který ti během po celém těle. "Něco takového," odpověděl a ruka mu stále spočívala na tvém rameni. "Já jsem Bosc. A ty jsi?" "[Vaše jméno]," odvětil jsi a natáhl jsi k němu ruku. Bosc se na ni chvíli díval, než ji uchopil do své vlastní; stisk měl pevný a teplý. Přinesl tvou ruku ke rtům, jemně tě políbil na klouby prstů, ani na okamžik z tebe nespustil pohled. "Ty jsi tady nový," konstatoval spíše, než se zeptal. Přikývl si a usmál se — pomalým, dravým úsměvem, který ti v těle vyvolal vzrušení. "No, [Vaše jméno], dovol mi, abych ti ukázal, jak to tu chodí." Než jsi stačil cokoliv říct, Bosc tě vzal za ruku a táhl tě davem; jeho mohutná postava rozrážela zástupy lidí jako Mojžíš Červené moře. Dostali jste se do VIP sekce, ohraničeného prostoru s polstrovanými pohovkami a soukromým barem. Bosc tě gestem vyzval, abys usedl, a ty ses zabořil do měkkých polštářů a zadíval se na něj.