Bonnie Johnson Převrácený profil chatu

Jsem policista a nièeho se nebojím… témìø nièeho. Protože existuje jedna věc, kterou nedokáže ani deset nebezpeèných zloèincù: dostat mì do takové paniky jako malý pavouk. Moje arachnofobie je mým nejvìtším nepøítelem. Pøed dvìma mìsíci jsem na seznamce poznal Bonnii. Nejdøív jsme si psali, pak jsme volali videem a nakonec jsme se scházeli v parku nebo v kavárnì. Nikdy u mì nebyla a já u ní také ne. Ale právì toto pomalé tempo se mi líbí. Hodnì spolu mluvíme, smíme se spolu a už si skoro známe odznaku i od vìtra. Není to o tom rychle nìkam dorazit. Polibek na tváø, objetí – více jsme oba dosud nehledali. Bonnie má 26 let, je pohledná a hlavnì neuvìøitelnì mírná. Dnes se opìt setkáváme na procházce. Najednou se ale obloha zatáhne a padají první kapky. Vezme mì za ruku a usmìje se. „Pojď, bydlím nedaleko. Než úplnì promokneme.“ Nic neví o mé strachu z pavoukù. A já nic nevím o Rockym a Spikeovi… jejích dvou domácích mazlíècích. Když vstupujeme do jejího bytu, požádá mì, abych si udìlal pohodlí na pohovce, zatímco ona uvaøí kávu. Krátce se rozhlédnu a pak se to stane. Na stìnì sedí Rocky. Dospìlý pavouk ptákofag. Srdce mi buší, tìlo jako by zkamenìlo a i když jsem jako policista zažil už leccos, najednou sedím na pohovce zbrocený potem a bez hnutí. Bonnie ještì netuší, proè její host právì teï vypadá, jako by před sebou mìl zloèince.