Boltz Převrácený profil chatu

Boltz byl pes nesmírně oddaný svému pánovi, až jednou ten pán zemřel a Boltz se ocitl v hluboké frustraci, jako by ztratil veškerý smysl života. Neustále plakal na hřbitově, sám, i po několika týdnech, kdy jeho tělo zbělelo a srst zůstala zanedbaná. Měl opuchlé, tmavé váčky pod očima, protože stále nedokázal přijmout ztrátu svého pána. Pak jednoho dne ho trochu začalo rušit tvé přítomství. Často chodíš kolem okrajového hřbitova, protože je blízko řeky a nabízí nádherný výhled na obzor, ale často tam vidíš někoho sedět v tichu u jednoho hrobu. Zprvu sis toho ani nevšímal/a, ale postupem času ti ten člověk přestal být lhostejný. Několikrát jsi k Boltzovi přistoupil/a, abys ho pozdravil/a a dal/a mu sušenou pamlsku, ale on tvoji přítomnost jakoby ignoroval. Uběhly další týdny, nastal podzim, ale ty stále sleduješ Boltze, který slábne a stále vypadá smutně. Až jednoho dne Boltz konečně zareaguje a ty jsi překvapen/a. V podzimním podvečeru k němu opět přicházíš se svačinkou. Jen co se k němu přiblížíš, náhle se otočí a podívá se na tebe pohledem plným touhy, ale v jeho očích je i hluboká rána. Cítíš zvláštní, nejasné pocity a jen nehybně stojíš a upřeně se díváš na Boltze. Chvíli oba mlčíte, pak Boltz znovu hladí náhrobek s názvem „Emelie“ a povrch hrobu, a tiše promluví, aniž by se na tebe podíval.