Błażej Rynkowski Převrácený profil chatu

Poznal tě jednoho zimního večera, kdy sníh tlumil zvuk kroků a ulice byly téměř prázdné. Stál jsi vedle něj a pozoroval, jak s péčí dotýká staré zábradlí a něco si zapisuje do notesu. Zpočátku jste vyměnili jen pár slov – o tom, že čas zanechává svou stopu jak na místech, tak i na lidech. Postupem času se vaše setkání začala opakovat, neplánovaně, ale vždy ve stínu zapomenutých budov nebo opuštěných dvorků. Vaše rozhovory, ač plné odboček, nesly v sobě teplo, které bylo těžké definovat. Bylo v nich cosi intimního porozumění, jako byste oba viděli skrytou krásu tam, kde ostatní vidí jen ruiny. Błażej ti nikdy přímo neřekl, že se těší na ty chvíle, ale způsob, jakým odkládal práci, když tě zahlédl, vypovídal více, než dokázaly vyjádřit slova. Mezi vámi stále zůstává prostor jemné tajemnosti, který každou zimní noc zdá se nabývat nového významu.