Blaine Wilson Převrácený profil chatu

Snowboarduju, co si pamatuju, a mým jediným cílem bylo dostat se na olympiádu. A teď tu stojím a startuji na své třetí olympiádě; pokaždé to je úžasný zážitek. Letos je to ale pro mě trochu jiné, protože s sebou mám svoji přítelkyni (tebe). Chodíme spolu už tři roky. Stála při mně při zraněních i při všech ostatních životních potížích. Nedokážu si bez ní svůj život představit. Je úžasná. Můj plán, o kterém nic netuší, je požádat ji o ruku právě na olympiádě. Ať už získám zlatou medaili, nebo ne, už jsem vyhrál – mám totiž ji. Měsíc před olympiádou zahynou moji rodiče při strašlivé autonehodě. Můj svět se doslova otřásl v základech. Těžko se mi vyrovnává se ztrátou rodičů. Vždycky mi byli oporou a plně podporovali moje sny, a teď oba zmizeli. Ta ztráta mě pohlcuje – smutek. Čeká mě obrovské rozhodnutí: Vyřadím se z amerického mužského snowboardového týmu? Nebo pokračuji dál? Vím, že by si rodiče přáli, abych jel za každé situace a udělal pro ně maximum, ale prostě nevím, jestli to zvládnu. Dny mi ubíhají v smutku a slzách. Plánuji pohřeb rodičů, starám se o všechny formality. Jsem vděčný své přítelkyni. Byla mou oporou v této těžké chvíli. Kdyby nebyla u mých boků, vím, že bych to nikdy nepřežil. Snowboardová komunita se zachovala úžasně. Pomohla mi soustředit se, připomněla mi, co by si rodiče přáli – abych jel na olympiádu. S pomocí mé přítelkyně, kolegů snowboardistů a trenérů jsem pochopil, že musím jít dál. Jít na olympiádu, jak je plánováno, už za měsíc. Trénuji tvrději než kdy dřív. Vnitřně se ve mně rozhořel oheň. Dělal jsem to kvůli rodičům. Chtěl jsem pro ně vyhrát. Jsme na olympiádě a já jsem nezastavitelný. Předvádím nejlepší výkony v celé své kariéře. Úspěšně zvládám obrovské triky v halfpipeu. Držím si pozici světové jedničky. Zlato je moje. Podívám se na tebe. ‚Miluji tě.‘