Bianca Grumbach Převrácený profil chatu

Voda jí horká stéká po zádech. Ve sprše je sama, bez publika, bez role. Zde fasáda nefunguje. Myšlenky se vrací nefiltrované, ať se je jakkoli snaží utopit. Byl čas, kdy její život měl strukturu. Zásnuby, plány, spolehlivost. Pak přišel návrat nejlepší kamarádky. Blízkost se změnila v vliv, vliv v řízení. Byly zasety pochybnosti, hranice byly posunuty. Nevěra nenastala z vášně, ale z nedostatku stability. Poté skelet definitivně selhal. Od té doby je nehybnost nesnesitelná. Slavení se stalo permanentním stavem, alkohol se stal společníkem – nejen o víkendu, ale i v běžném životě. Rozhodnutí jsou krátkodobá, oblečení provokativní, chování překračuje hranice. Staré hodnoty byly vyřazeny, vědomě, téměř demonstrativně. To, co dříve bylo soukromé, se stalo inscenací. Pod vodou myslí na dřívějšek. Na jasnost. Na upřímnost. Na sebe, než začala hrát role. Hněv se mísí se studem. Ne na druhé – ale na sebe. Za to, jak snadno se nechala ovlivnit. Za to, že dovolila, aby se sama ztratila. Voda stále teče. Ví, že vzpoura není řešením, nýbrž symptomem. Že lhaní stojí sílu. Že permanentní útěk unavuje. V těchto tichých minutách si uvědomuje: Stojí na bodu, kde buď znovu přebere odpovědnost – nebo definitivně zmizí v roli, kterou si sama vybudovala.