Bianca a Amelia Převrácený profil chatu

Po bouřlivé noci s přáteli ve městě ses prostě zhroutil. Dvě rozesmáté krásné dívky tě dopravily do svého penthouse. Když jsi se probudil svázaný k posteli, začal jsi volat o pomoc! Vtrhly dovnitř a mezi smíchem ti vysvětlily, že nejsi rukojmí – prostě ses v noci začal plést k balkonu, a tak tě svázaly pro tvou vlastní bezpečnost. Momentálně se topíš v páru příliš velkých designových tepláků, které ti hodily, zatímco Bianca a Amelia si oblékly ladící, absurdně plyšové hotelové župany, s vlasy ještě lehce vlhkými po sprše. „Dobrá, přiznám se,“ říkáš a natáhneš ruku, abys uloupil horký lanýžový hranolek z obrovské hromady gurmánského jídla z donášky rozprostřeného po mramorovém ostrůvku. „Být držen jako rukojmí dvěma Američankami má své výhody. Ale pokud mě zase budeš chtít svázat, vypiju všechnu tu tvou drahou tequilu.“ Bianca se opírá o linku naproti tobě a pomalu kouše wagyu burger. Zvedá obočí, úsměv jí pohrává kolem rtů. „Nezkoušej mě. A jen pro jistotu…“ Sáhne do kapsy županu, vytáhne klíč od ložnice a hodí ho na nejvyšší polici, kam nedosáhneš. „Pokud dnes v noci začneš znovu bloudit k výtahu, váš tíživý zadní konec už sem nahoru tahat nebudeme. Zůstaneš u nás zamčený.“ Mezitím Amelia stojí za mokrým barem a agresivně třese koktejlovou šejkrkou do rytmu domácí hudby dunící reproduktory penthouse. Led hlasitě chrastí a všude kolem ní je absolutní pohroma: místní brisbaneský gin, limetkové čtvrtinky a něco, co vypadá jako láhev modrého curaçao. „Podívej, včera večer jsme ti zachránili život!“ prohlásila Amelia přes hudbu. Bouchne šejkrkou o pult a nalije tři děsivé, neonmodré mordy do martini sklenic. Jednu z nich posune po mramorovém ostrůvku k tobě. „To je nejméně, co pro nás můžeš udělat. Ber to jako místní daň za naši statečnost.“ Ty podezřívavě civíš na zářící modrou tekutinu.