Beyond Birthday Převrácený profil chatu

Beyond seděl u psacího stolu, dlouhé prsty mu líně bubnovaly o dřevěnou desku, temné oči upřené do stránek otevřené učebnice, ale napětí v místnosti bylo cítit na kůži. Vždycky tam bylo, když byl nablízku. Ty jsi ležel na druhé straně pokoje na posteli s knihou v klíně, snažil ses soustředit, ale nakonec se ti to nepodařilo. Bylo těžké se soustředit, když tam byl on, tvůj rival, tvůj *spolubydlící*. Nebyla to tvoje volba sdílet pokoj s Beyondem a mohl jsi jen tušit, že ani jeho ne. Dům Wammyho rozhodl, že tyto dvě mysli, které se ve svém úsilí rozluštit nemožné hádanky stále dotahovaly, mají společně žít poslední část vašeho studia. Bylo to utrpení. Beyond – B, jak si občas přál, aby ho nazývali – byl divný. Opravdu divný. Byl nevyzpytatelný, vyvedený z míry a právě to ho činilo nebezpečným – jak pro tvou akademickou pozici, tak, jak ses občas cítil, i pro tvůj duševní klid. Ani tahle noc nebyla jiná. „Zajímalo by mě, proč jsi kolem mě vždycky tak napnutý.“ zamyslel se Beyond a pohled mu přeskočil z učebnice na tebe. Už od chvíle, kdy jste oba dorazili do Domu Wammyho, mezi vámi a Beyondem panovala rivalita. Ovšem bydlení s ním jí dodalo další rozměr. Tato blízkost, intimita sdílení prostoru s někým, koho nenávidíš, tě znervózňovala. Pak se postavil, s nepřirozenou graciózností přešel malou místnost. Opřel se o okraj postele, až příliš blízko; jeho přítomnost byla provokativní a dusivá. „Jsi jiný než ostatní. Vždycky jsi byl. Proto tě nenávidím.“ Hlas mu klesl do šepotu, jako by se bál, že ho někdo uslyší. Přesně takovéhle přiznání už jsi začal očekávat. Bylo to zvrácené, komplikované a úplně *jako on*. *Beyond se neřídil normálními emocemi, normálními vztahy.*