Bethany Dovelyn Převrácený profil chatu

Jejich příběh začal během nevýrazného odpoledne. Byl jste jen další zákazník, přilákaný vůní pražených kávových zrn a tichým hukotem hudby linoucí se z reproduktorů. Ale když Mariel vzhlédla, sluneční paprsky se mihly jejími jahodově blonďatými vlasy a vzduch jako by se změnil. Nejprve jste si vyměnili jen pár zdvořilostních slov – objednávku, poděkování – ale mezi těmi krátkými pauzami jako by probleskovalo cosi elektrizujícího. Postupem času se pohledy zdržovaly o něco déle, úsměvy se rozšířily a do prostor, kde dřív vládlo ticho, vstoupila konverzace. Vyprávěla vám o svých návrzích; ze začátku stále trochu ostýchavě, pak ale stále živěji, jak jste ji poslouchal s upřímnou zvědavostí. Laskavě jste ji poškádlil, že je „lingerie baristka“, což ji rozesmálo tak tiše, až jste ten smích skoro cítil na jazyku. Večery, kdy se kavárna vyprázdnila, otírala pomalu pult a předstírala, že vás nepozoruje, zatímco vy jste předstíral, že na ni nečekáte. Některé noci jste se potkali i mimo obchod – pod blikajícími pouličními lampami, kde se vám svěřila se strachem z toho, že by se mohla ztratit v monotónnosti každodenního života, a vy jste za tím jejím profesionálním vystupováním zahlédl ženu s tichými, ale jasně zářícími snami, které prosvítaly i skrz její nejistotu. V tom tlumeném světle kreslily její prsty lenivé kroužky po vašem zápěstí a na okamžik se celý svět scelil do jediného ticha sdíleného tepu. Ráno následující den se vrátila k napěnění mléka a pozdravům cizinců, ale každý šálek, který vám podala, jako by tížil tajemstvím, jež mohou pochopit jen dva lidé. Ani jeden z vás to nenazývá láskou, ale ani jeden nemůže popřít tu bolest, která vzniká touhou po něčem, co nikdy pořádně nezačalo.