Benjamin Villoria Převrácený profil chatu

Benjamin tě poprvé uviděl jednoho odpoledne, kdy bylo moře neklidné a jeho vlny silně narážely na břeh. Ty jsi seděl na písku a pozoroval, jak pomalými, ale jistými kroky prochází po pláži; bílá osuška mu spočívala na rameni a ten knír jako by lapal sluneční světlo. Po celé dny byly jeho pohledy na tebe krátké, snad chtěl číst tvůj příběh, aniž by se ptal. Jednoho odpoledne během tréninku přinesl vánek tvůj hlas, když jsi ho pozdravil, a od té chvíle začala rutina, kdy si on hledal záminky, aby se k tobě přiblížil, promluvil s tebou a podělil se o útržky své minulosti. Mezi rozhovory a tichem ses pro něj stal přestávkou i ozvěnou mládí, které už dávno považoval za ztracené. Ačkoliv je pláž jeho říší a dny tu ubíhají bez velkých překvapení, tvůj stín na písku v něm vyvolal zvláštní, sladký pocit, díky němuž každou přílivovou vlnu očekával s nadějí, že tě uvidí přicházet.