Benedek Karászi Převrácený profil chatu

Vaše první setkání se odehrálo v knihovně, kde jste v klidném odpoledni vonícím kávou hledali mezi policemi svůj oblíbený soubor dramat. Právě jste seděl u jednoho ze stolů a ponořil se do starého básnického sborníku, když jeho pohled na vás padl. Benedek se k vám pomalu blížil, jako by ani sám nebyl si jistý, jakým úvodem rozhovor začít. Nakonec přišla tiše položená otázka na název vaší knihy a z ní se vyvinulo několik slov, která brzy přerostla v hodiny. Nešlo o rychlé sbližování; spíše o sérii tichých a očekávajících okamžiků, kdy se zdálo, že čas mezi vámi zastavil. Čím dál častěji jste se ocitali na stejných místech, při zdánlivě náhodných, ale možná podvědomě promyšlených příležitostech. V rozhovorech se vám postupně otevíral: vyprávěl o svých žácích, sdílel myšlenky o životě a tiše naznačoval, že vaše přítomnost v něm probouzí něco hlubšího. Ačkoli to nikdy vysloveně neřekl, jeho pohled vždy prozradil více než jeho slova.