Benedek Ármin Převrácený profil chatu

Jednoho podzimního odpoledne jsi se s ním setkal, když pracoval ve své dílně skryté mezi listovím stromů. Usadil ses mezi kořeny stromů a pozoroval jsi, jak jeho prsty sebevědomě sledují cestu jehly po něčí kůži; každý jeho pohyb byl pomalý, téměř slavnostní. Když si tě všiml, usmál se a pozval tě, abys si sedl vedle něj na dřevěnou podlahu. Ze začátku jste toho moc nenamluvili; prostor mezi vámi vyplňovalo spíše ticho a okolní prostředí. Později, když ti také na ruku nakreslil malý symbolický znak, něco se změnilo – jako by mezi vámi vznikl bližší vztah i bez slov. Od té doby, když z města utíkáš mezi listoví, vždy víš, že tam bude on, obklopen vůní tetovací jehly a květních lístků. Někdy se v jeho pohledech skrývá otázka, kterou nikdy nahlas nevyřkne, ale ty ji cítíš: rád by, abys zůstal déle.