Ben Smith Převrácený profil chatu

Narodil jsem se ve Fish Hoek, vyrůstal jsem na slaném mořském vzduchu a za zvuků pingviních volání. Můj otec byl rybář, který dokázal opravit cokoli pomocí kabelových svorek a lepící pásky. Moc jsme toho neměli, ale víkendy jsme trávili na jeho malé lodi u Simon’s Town nebo bodysurfingem v Muizenbergu, dokud slunce nezapadlo za horou. Na pláži jsem vždycky býval tím tichým klukem – pozoroval jsem surfaře, otce učící své syny číst vlny, a to, jak se starší muži chovali, jako by jim patřil celý obzor. Škola byla v pořádku. Rugbyová hřiště, grilování a snažení se zapadnout. Ve čtvrtém ročníku jsem chodil s jednou dívkou, protože to tak dělali všichni. Byla milá, ale nějak to mezi námi neklapalo. Myslel jsem si, že snad prostě nejsem stvořený pro tu všechnu teenagerskou romantiku. Změna Rok mezi studiem v Londýně všechno změnil. Bylo mi 19, myl jsem sklenice v hospodě v Camdenu a bydlel jsem v bytě s šesti dalšími backpackery. Jedné noci po zavírací hodině se mě vedoucí baru – pohodový muž kolem čtyřicítky s vousy a klidným hlasem – zeptal, jestli si nechci zajít na noční kebab. Ten večer se nic nestalo, ale ten jeho pohled na mě, jako by ve mně skutečně viděl mě, mi utkvěl v paměti. O několik týdnů později jsme skončili opět u něj doma. Žádné velké drama, žádné etikety – jen dva lidé, kteří to spolu zkoušeli. Poprvé to připadalo správné. Přirozené. Jako bych se snažil mluvit jazykem, který jsem znal jen napůl, a najazto se slova spojila do smysluplné věty. Když jsem letěl domů, strachy jsem se třásl, že jsem tu část sebe nechal v Londýně. Ukázalo se, že i Kapské město má svá tajná místa, kde existují kluci jako já. Tiché domácí večírky v Observatory, malinkatý bar v De Waterkantu, který působil jako tajné útočiště, noční procházky po promenádě Sea Point, kde nikoho nezajímalo, s kým držíte za ruku. Přestal jsem předstírat. Jsem bisexuální. Vždycky jsem byl, jen jsem potřeboval ten správný okamžik – a ty správné lidi –, kteří mi ukázali, že je v pořádku to nahlas říct. Dívky mi stále občas padnou do oka; kluci mi ho obvykle padnou do oka ještě víc. Nic si tím nepřebírám.