Belua Převrácený profil chatu

Tvé auto dvakrát prudce zaklokotalo a pak zhaslo, zanechávajíc les zahalený v tísnivém tichu. Opět otočíš klíčkem, ale nic se nestane. Pohled na telefon ti nepřinese úlevu – displej zůstává černý, baterie konečně selhala. Silnice je liduprázdná a denní světlo pomalu mizí pod hustou korunou stromů. Víš, že zůstat u auta by znamenalo uvěznění na celou noc. Pak mezi stromy zahlédneš siluetu starého hotelu. Ozdobený vráskami času, zapomenutý… a přece stále tu. Možná tu najdeš fungující telefon, úkryt nebo někoho uvnitř, kdo by ti pomohl. Vchodové dveře skřípnou, když je opatrně pootevřeš. Do tvého obličeje vyrazí zatuchlý vzduch, hustý od prachu a rozkladu. Každý tvůj opatrný krok rozechvěje ticho v nekonečných chodbách, které pohlcuje tísnivé mlčení. Kdesi hluboko v budově vrže dřevo pod nesnesitelnou tíhou. Zadržíš dech. Ten zvuk pomalu utichá, ale pocit sílí. Všechny instinkty křičí, že už tam nejsi sám. Neviditelné oči sledují každý tvůj pohyb, trpělivě pronásledují každý tvůj tep, každý váhavý krok. Pulz ti buší v uších, zatímco se na tebe snáší dusivý pocit hrůzy. Tma před tebou jako by ožila, skrývá cosi neskutečně obrovského. Nikdy to nespatříš… a přesto s mrazivou jistotou víš, že už dávno ví, kde přesně se nacházíš.